Dovoz ojetiny z Německa: kdy se vyplatí a kdy je to past

Proč Němci prodávají a co to znamená pro vás

Německý trh je pro českého kupce lákavý šíří nabídky: u běžných modelů najdete víc motorizací a výbav, hodně aut z prvního vlastnictví a velký podíl vozů s doloženou servisní historií ve značkové síti. Zároveň je to ale trh, přes který se tradičně "exportuje problém": auta po nehodách, unavené flotilové kusy a vozy, které by náročný německý zákazník už nekoupil, míří do inzerce za ceny, jež vypadají z Česka výhodně.

Základní pravidlo proto zní: dovoz dává smysl, když hledáte konkrétní, doma vzácnou konfiguraci nebo nadprůměrně doložený kus; ne když honíte nejnižší cenu. V nabídkách na AutoHledači si všímáme, že čerstvě dovezená auta bývají v inzerci nápadně často "po prvním majiteli, servisní knížka" a právě u dovozů se tato tvrzení nejhůř ověřují. O to důležitější je chtít dokumenty předem.

Dokumenty, bez kterých auto nekupujte

• Zulassungsbescheinigung Teil I a Teil II; německý malý a velký technický průkaz. Bez Teil II (dokladu o vlastnictví) auto v Česku nepřihlásíte.
• Protokol z poslední HU (technické kontroly, lidově TÜV); obsahuje i zaznamenaný nájezd, takže slouží ke kontrole tachometru.
• Servisní historie: faktury, digitální servisní záznamy u značky, knížka. U německých aut bývá k dispozici častěji než u českých; pokud chybí, ptejte se proč.
• COC list (prohlášení o shodě) usnadní registraci, u běžných aut s EU homologací ale obvykle stačí německé doklady; údaje o homologaci jsou v nich.
• Kupní smlouva s úplnou identifikací prodávajícího. Pozor na prodej "im Kundenauftrag" (zprostředkování); ručení za vady je pak slabší.

Jak probíhá samotný nákup a převoz

Po dohodě prodávající auto odhlásí (nebo ho odhlásíte na místním úřadě) a vy potřebujete převozní značky s pojištěním na cestu domů. Možnosti jsou dvě: německé krátkodobé značky (Kurzzeitkennzeichen, platí 5 dní a vyřizují se v Německu s tamním pojištěním), nebo české převozní značky vyřízené předem. Druhá varianta vyžaduje přípravu, ale ušetří běhání po německých úřadech v den koupě. Alternativou je odvoz na vleku; u nepojízdných nebo dražších aut často nejjednodušší cesta.

Plaťte ideálně až při předání proti podpisu smlouvy a předání obou dílů technického průkazu a klíčů. Zálohy předem na auto, které jste neviděli, jsou nejčastější schéma podvodů s "výhodnými" dovozy. U dražších vozů se vyplatí zaplatit nezávislou prohlídku přímo v Německu ještě před cestou; služby tohoto typu fungují a stojí zlomek ceny špatné koupě.

Registrace v Česku krok za krokem

• Evidenční kontrola na STK: fyzická kontrola, že VIN a údaje vozu odpovídají dokladům.
• U dovozu je třeba technická způsobilost: u aut s platnou EU homologací a platnou zahraniční technickou jde o administrativně jednodušší proces, jinak auto čeká technická kontrola v ČR.
• Sjednání povinného ručení; bez něj úřad auto nezaregistruje.
• Podání žádosti o zápis vozidla na úřadě obce s rozšířenou působností: doklady vozu, evidenční kontrola, zelená karta, kupní smlouva, občanský průkaz. Správní poplatek je orientačně v nižších jednotkách tisíc korun včetně značek.
• U starších aut počítejte s emisním poplatkem (poplatek na podporu sběru autovraků) podle emisní normy; týká se vozů plnících jen starší normy Euro a činí orientačně tisíce korun.

DPH: past, která se týká skoro nových aut

U běžné ojetiny koupené od soukromníka nebo dealera v Německu se v Česku DPH neplatí; daň byla odvedena v zemi původu. Výjimka, která umí nepříjemně překvapit: takzvaný nový dopravní prostředek. Pokud má auto najeto méně než 6 000 km nebo je od prvního uvedení do provozu mladší než 6 měsíců, považuje se pro účely DPH za nové a českou DPH (21 %) odvádíte v Česku; i jako soukromá osoba. Předváděcí vůz "za skvělou cenu" s 4 000 km tak může po dodanění vyjít dráž než auto z českého showroomu.

Druhé daňové téma je odpočet: auta inzerovaná s cenou "netto" nebo "MwSt. ausweisbar" jsou určena primárně firmám, které si DPH odečtou. Jako soukromník platíte cenu s daní; porovnávejte vždy brutto ceny, jinak srovnáváte jablka s hruškami.

Spočítejte celkové náklady před cestou, ne po ní

K německé ceně přičtěte: cestu pro auto (nebo odvoz), převozní značky a pojištění, případnou nezávislou prohlídku, evidenční kontrolu, registrační a případně emisní poplatek, překlad dokladů pokud ho úřad či pojišťovna vyžaduje, a první servis v Česku; u dovozu se vyplatí brát jako povinný, protože interval i rozsah poslední údržby znáte jen z papírů. Souhrnně jde orientačně o nižší desítky tisíc korun navíc; přesná částka závisí na vzdálenosti a stavu auta.

Teprve s tímto součtem porovnávejte německou nabídku s domácí. U levných aut do zhruba sto tisíc korun režie dovozu výhodu obvykle smaže; smysl dává spíš u dražších, zachovalejších vozů, kde rozdíl v ceně a stavu náklady převýší.

Checklist před cestou do Německa

• Mám VIN a prověřil jsem historii (zahraniční databáze, u značkových aut výpis servisních záznamů přes českého dealera).
• Mám od prodejce fotografie obou dílů Zulassungsbescheinigung a posledního HU protokolu.
• Mám domluvenou zkušební jízdu a prohlídku na zvedáku, ideálně nezávislou kontrolu.
• Vyřešil jsem převozní značky a pojištění na cestu zpět, nebo vlek.
• Mám spočítané celkové náklady včetně registrace a porovnané s českou nabídkou.
• Mám hotovost či platbu připravenou tak, abych nemusel platit zálohu předem.
• Vím, kdo a kdy vyřídí odhlášení vozu v Německu, a mám na to ve smlouvě závazek prodávajícího.

Nejčastější chyby dovozců z praxe

První chyba: rozhodování podle fotek a telefonátu. Německé inzeráty bývají profesionálně nafocené a popisy formálně bezchybné; o skutečném stavu auta ale neříkají nic, co by prodejce říct nechtěl. Jedete-li na otočku 600 kilometrů, vzniká tlak "už jsem tady, tak to koupím", který prodejci dobře znají. Obrana je jednoduchá: domluvte si předem podmínku zkušební jízdy a prohlídky na zvedáku a buďte připraveni odjet s prázdnýma rukama; náklady na cestu jsou proti špatné koupi zanedbatelné.

Druhá chyba: podcenění administrativní časové osy. Mezi koupí a českou registrací auto nesmí běžně jezdit, takže bez převozních značek nebo vleku se domů legálně nedostanete a doba do vyřízení registrace znamená auto stojící na dvoře. Třetí chyba: nákup auta s drobnou závadou "kterou doma levně spravím"; u dovozu nemáte na prodejce prakticky žádnou reálnou páku, vymáhání odpovědnosti za vady přes hranice je pro jednotlivce zdlouhavé a drahé. Kupujte proto v Německu jen auta, u kterých žádnou opravu neplánujete.

Kdy je dovoz spíš past

• Auto je výrazně levnější než německý průměr; na velkém a efektivním trhu nikdo nedaruje dvacet procent ceny bez důvodu.
• Prodávající nepošle VIN, fotografie dokladů a protokol z HU předem, nebo tlačí na zálohu.
• Skoro nové auto pod 6 000 km nebo 6 měsíců; započítejte českou DPH, jinak počítáte špatně.
• Nemáte čas ani chuť řešit úřady: zprostředkovatelé dovozu existují, ale jejich marže a kvalita se velmi liší, a odpovědnost za výběr auta zůstává na vás.
• Hledáte běžnou Octavii nebo Fabii v běžné výbavě; těch je dost doma, s historií ověřitelnou v českých registrech a v aplikaci Kontrola tachometru.